Takže, na začátek bych vás chtěl poprosit aby jste vyplnili veškeré ankety které tu naleznete.. Asi před dvěma roky jsem v televizi (ČT2) shlednul dokument o masakru na Columbinske škole. Díval jsem se asi od poloviny takže jsem to moc nepochopil, ale i to mi stačilo abych se o tuhle záhadnou a nevysvětlitelnou věc začal zajímat. Takže v městě Littleton ve státě Colorado se 20. dubna 1999 odehrála událost na kterou tamní obyvatelé a celá Amerika jen tak nezapomene. 20. dubna se totiž odehrál útok ze strany dvou studentů kteří se jmenovali Eric Harris(18) a Dylan Klebold(17). Byli vyzbrojeni až po uši automatickou puškou, brokovnicí, upilovanou brokovnicí, malým samopalem TEC-DC9,  všelijakými noži a boxery a malými výbušninamy.

Z vrchu dvě brokovnice, TEC-DC9 a nakonec upilovaná brokovnice.

Březen 1999

Na jaře roku 1999 Eric s Dylanam a s ostatními členy Trenchcout Mafia což byla organizace pro lidi, kteří si našli zálibu ve zbraních začali chodit do nedalekého lesa kde se trénovali ve střelbě. Jako terč jim posloužily stromy a bowlingové kuželky. Byly to vlastně jejich hodiny střelby. Mám tu pro vás i video z jedné takové akce.  Za měsíc budou Eric s Dylanem střílet do živého.

9. duben 1999 Eric jedenáct dní před tragédií slaví své osmnácté narozeniny. Večer k němu přijedou Dylan se svou dívkou Robyn. Nechtějí, aby byl na své osmnáctiny sám.

16. duben 1999 Sean Kennedy, dvanáctiletý soused Harrisových a chlapec, který s Ericem často hrával pozemní hokej přímo na jejich ulici, později vypověděl, že v pátek šestnáctého a také následující víkend byl Eric celé dny zavřený v garáži a on občas slyšel zvláštní zvuky, které mu připomínali tříštění skla.

17. duben 1999 Sobotní noc. Velká sláva na Columbine. Probíhá totiž maturitní večírek. Na tzv. prom party se objevuje i Dylan se svými kamarády ze školy a Robyn. Eric chybí a zůstává venku. Na večírku je i Rachel Scottová, která bude za tři dny zabita ve škole. Její partner Nick Baumgart, který ji na večírku doprovází, je blízkým kamarádem Dylana i Erica. S Dylanem se Nick zná od dětství. V průběhu dubna 1999 Přesný průběh akce je již naplánován. Hovoří o tom i poslední záznam v Dylanově deníku:

„Walk in, set bombs at 11:09, for 11:17 Leave, set car bombs. Drive to Clemete Park. Gear up. Get back by 11:15 Park cars. set car bombs for 11:18, get out, go to outside hill, wait. When first bombs go off, attack. have fun!“

„Jít dovnitř, nastavit bomby v 11:09 na 11:17. Odejít, nastavit bomby v autech. Jet do parku Clemete. Vyzbrojit se. Vrátit se v 11:15. Zaparkovat auta, nastavit bomby v autě na 11:18, odejít. Jít ven na kopec, čekat. Když první bomby explodují, zaútočit. bavte se!“ Nutno podotknout, že ve svém školním plánovači měl Eric velmi podobný zápis. Zakončený byl slovy: "11:16 HAHAHA"

PlÁN:

Útok byl naplánován následovně: V úterý 20. dubna před půl dvanáctou Eric i Dylan umístí v jídelně školy jednu velkou propanovou bombu. Každý z nich pak bude mít menší bombu i ve svém autě. Krom střelných zbraní, které budou mít stále u sebe, se každý vyzbrojí navíc několika noži a menšími výbušninami, které, vložené do malých trubiček, připomínají malé granáty. Jídelna byla jako místo hlavního a největšího útoku vybrána z toho důvodu, že o půl dvanácté měla být naprosto plná. To se nakonec vyplnilo, 20. dubna v 11:15 se na tomto místě nacházelo až 488 studentů a zaměstnanců školy. Navíc přesně nad jídelnou se nachází knihovna, ve které se o přestávce taktéž sejde velký počet lidí. Po výbuchu se kluci vydají do poškozené školy a "dorazí ty, co přežili" (doslovný přepis z Ericova deníku). Vše ale nakonec dopadlo trochu jinak... Stejně jako u Erica, i v Dylanově deníku se objevují nejrůznější výpady proti lidem ze školy. Dylan píše například, že "než opustím toto mizerný místo, zabiju tolik bezcennejch lidí, kolik jen budu moci." Dylan ve svém deníku psal také, že pokud by na to byly prostředky, chtěl by s letadlem narazit do mrakodrapu Empire State Building v New Yorku. Dočkal by se - Dylanovi by bylo 11. září 2001 přesně dvacet let.

Co ještě se v denících střelců objevilo?

Eric: "It’s my fault! Not my parents, not my brothers, not my friends, not my favorite bands, not computer games, not the media, it’s mine." Eric: "Je to má chyba! Ne moji rodiče, ne mí bratři, ne mí přátelé, ne moje oblíbené skupiny, ne počítačové hry, ne televize, je to ve mně." "I’m full of hate and I love it." "Jsem plný nenávisti a miluju to." "God I can’t wait till they die." "Bože nemůžu se dočkat až umřou." "You know what I hate? .....MANKIND!!!!...kill everything...kill everything..." "Víš co nenávidím?.....lidstvo!!!!..zabiju všechny...zabiju všechny..." Dylan: "Fact: People are so unaware... well, Ignorance is bliss I guess... that would explain my depression." Dylan: "Fakt: Lidé jsou tak netušící... fajn, ignorace je blaženost hádám... nedokážu vysvětlit moje deprese.

20. Duben 1999 (soudný den)

Eric: "Řekni to teď." Dylan: "Ahoj mami. Musím jít. Zbývá jen půlhodiny do soudného dne. Chci se vám jen lidi omluvit za všechno to svinstvo, který vás asi teďka bude čekat. Jen chci říct, že vím, že odcházím na lepší místo. Nemám život moc rád a vím, že kdekoliv, kam se dostanu, budu šťastnější. Takže jdu. Sbohem. Rebe..." („Reb“ je Ericova přezdívka na internetu) Eric: "Jo... Všem, který miluju - omlouvám se za to. Úplně vidím, že moje máma a táta budou z toho šokovaný... myslím, až se to doví. Omlouvám se, jasně? Nemůžu ale pomoct ani vám ani sobě." Dylan: (přeruší Erica) "To je to, co jsme chtěli udělat." Eric: "Morrisi, Nate, (oba jsou Ericovy a Dylanovy přátelé ze školy) jestli vy lidi přežijete, chci, abyste si vzali cokoliv z mýho pokoje a od počítače." Dylan dodá, že si můžou vzít i jeho věci. Eric: (nakonec) "A je to. Tak jo. Sbohem" Dylan: (obrátí kameru na sebe) "Sbohem."

Za krátko vše začne oba dva hoši odjíždí do školy ve svých vozech..

pohled na školu.

Je 11:10 a Eric s Dylanem přijíždí na parkoviště před střední školou Columbine. Každý parkuje jinde. Vlastně až do chvíle, kdy padnou první výstřely v 11:18, spolu Eric s Dylanem nepromluví a ani se neuvidí. Každý z nich má v autě ve velké brašně připravenou devítikilovou bombu. O dvě minuty později oba vstupují každý jiným vchodem do jídelny a bomby ukryté v taškách pokládají na zem mezi nic netušící obědvající studenty. Nikdo nic podezřelého nezpozoroval. Oba dva pak postupně budovu opustí a vrací se zpátky ke svým autům. Zde každý z nich nastaví menší bombu, která má později explodovat přímo v autě. Poté oba v 11:16 odcházejí k východnímu vchodu do školy, který se nachází asi patnáct metrů od vchodu hlavního. Východní vchod je však postaven na kopci a z vyvýšeného místa je tedy přehledně vidět nejen na hlavní vchod, ale také na jeden z východů z jídelny. Čekají. Oba jsou oblečeni do dlouhých nepromokavých černých kabátů a černých kalhot. Dylan má kšiltovku. Oba mají na očích černé sluneční brýle. Ve svých aktovkách mají zbraně – Dylan poloautomatickou TEC-DC9 a brokovnici, Eric má krom brokovnice také devítimilimetrovou poloautomatickou pušku. V 11:17 na trávě před východním vchodem sedí Rachel Scottová a její kamarád Richard. Dylan s Ericem jsou od nich pět kroků a vidí je. Na druhé straně od kluků je pak velké baseballové hřiště, na němž posedává asi patnáct dalších lidí. Po pravé ruce mají střelci hlavní vchod do školy. Mezitím v jídelně k výbuchu velkých propanových bomb kvůli jejich špatnému nastavení naštěstí nedošlo. A když tedy ani v 11:18 nedochází k žádné explozi, dojde útočníkům trpělivost a ze svých tašek vytahují (za Dylanových výkříků: "Go, go, go!") zbraně. První výstřely směřují k Rachel, je zasažena čtyřmi ranami do hrudníku, žaludku a nohou. Richard je zasažen do břicha. Dylan se poté otáčí směrem k hřišti a začne pálit ze své poloautomatické ruční zbraně TEC-DC9 na ostatní studenty. Nepodaří se mu však nikoho ani zranit. Mezitím se Eric přiblíží až k Rachel a pátou kulkou ukončuje její život. Rachel se tak stává první obětí masakru. Vše vidí i Richard, který se však snaží hrát mrtvého, aby přežil. Podaří se mu to, Eric i s Dylanem se zaměří na hlavní vchod, který je několik metrů hned pod nimi. Z budovy zrovna vychází Anne-Marie Hochhalterová se svými přáteli. Střelci na ně několikrát vystřelí. Anne-Marie je zasažena do zad a až do smrti zůstane paralyzována. Dylan v tu chvíli zřetelně vykřikne slova "This is what we always wanted to do. This is awesome!".  "Tohle je to co jsme vždycky chtěli udělat. Je to ůžasný! " V ten samý okamžik, někdy v 11:22, vychází zase z východního vchodu, ke kterému jsou Eric s Dylanem nejblíže, Lance Kirklin, Sean Graves a Danny Rohrbough, všichni studenti školy. Všichni tři si ani nestihnou nic uvědomit a jsou zasaženi kulkami. Všichni tři leží na zemi zranění, Lance prosí o pomoc, Dylan však přijde až k Lanceovi a řekne že mu lehce pomůže a z bezprostřední blízkosti na něho vystřelí – Lance však dále žije. Podobné štěstí ale neměl jeho kamarád Daniel, ke kterému mezitím přišel Eric a zblízka mu vystřelil do tváře. Oba střelci poté pokračují k východnímu vchodu, kde zrovna ve dveřích stojí Patti Nielsonová, učitelka ze školy. Stihne si jen uvědomit, že něco asi skutečně nebude v pořádku, zeptá se směrem k chlapcům, co to dělají, ale jeden ze střelců na ni okamžitě vystřelí. Učitelka je však zasažena jen rozbitým sklem a okamžitě se utíká schovat zpátky do školy – ukryje se pod stolem v knihovně a k smrti vyděšená začne vytáčet telefonní číslo 911, aby přivolala pomoc. Tato fotka dobře dokumentuje, kde přesně střílení začalo. V 11:17 už Eric s Dylanem stáli nahoře na schodech, kudy právě utíká trojice studentů. Vlevo nahoře pak můžete vidět východní vchod do školy, kde lze nyní spatřit roztříštěné sklo. Právě na tomto místě zemřela první oběť tragédie Rachel Scottová. Dole na schodech je zase vidět tělo Daniela Rohrbougha. Na fotce je vidět i dvojice policistů v černém a skupinka dalších studentů u zdi, které muži zákona kryjí, protože se obávají, že z oken knihovny, která jsou v druhém patře, mohou střelci kdykoliv vypálit. Fotka je z 12:30, Eric s Dylanem jsou mrtví půl hodiny. 11:22 až 11:25 Když byly výstřely z venku ve škole už dost zřetelné, dokázal učitel Dave Sanders zareagovat nejdříve ze všech lidí v jídelně.  Zatímco ostatní lidé uvnitř školy se domnívali, že jde o natáčení dalšího amatérského filmu pro školu, Sanders téměř hned požádal ostatní, aby se ztišili a řekl, že škola je možná pod útokem a někdo venku má tedy skutečné zbraně. Téměř okamžitě začala v jídelně těžko kontrolovatelná panika, učitelé se Sandersem v čele však byli schopni žáky usměrnit a poslat je směrem k druhému východu, kterým by se dostali do bezpečí a nepřišli by tak do kontaktu s útočníky. I přes snahu učitelů, zůstalo několik lidí v jídelně. Na snímku vlevo vidíme učitele Sanderse, který, poté, co většina studentů bezpečně opustila místnost, právě z jídelny utíká pryč. Velmi pravděpodobně se snažil dostat do knihovny, která byla o patro výše, aby zde mohl varovat ostatní. V 11:25 však už Eric s Dylanem vstoupili do školy a Sanders je potkal přímo na chodbě. Byl to pravděpodobně Dylan, který na učitele čtyřikrát vypálil. Sanders byl zasažen do hrudníku a začal silně krvácet. Eric s Dylanem pokračovali dále chodbou a když byli pryč, Sanders byl schopen odplazit se do učebny biologie, kde se mu v následujících minutách snažili pomoci ukrytí studenti. Mezi 11:25, kdy vstoupili do školy a 11:29, kdy přišli do školní knihovny, se Dylan s Ericem jen krátce podívali do prázdné jídelny, aby se přesvědčili, že bomby skutečně neexplodovaly. Hned se však vrátili na chodbu, na které rozhazovali malé bombičky a stříleli do nejrůznějšího vybavení školy. Oba střelci například rozstříleli vitrínu, která obsahovala školní poháry. Ač se na chodbě ještě zmateně pohybovali a utíkali jiní studenti, jako zázrakem se střelcům nepodařilo nikoho zranit. Při útoku se prý smáli. V 11:29 vstoupili do školní knihovny, kde se právě v tu dobu krom učitelky Nielsonové schovávalo dalších 56 lidí. Všichni byli poschováváni pod stolky. Jednalo se však o obyčejné dřevěné jednoduché stoly a potenciální oběti byli zpod stolů vidět i na dálku. Ve chvíli, kdy střelci vstoupili do knihovny, Eric hlasitě zakřičel: „Get Up!“. Jeho slova byla natolik hlasitá, že byly slyšet i v rozhovoru Patti s operátorkou na čísle 911. Dylan pak hlasitě poznamenal "Everyone with a white cap or baseball cap, stand up!" a následně "All jocks stand up! We'll get the guys in white hats!". Nosit na Columbine bílou kšiltovku znamenalo právě patřit mezi tzv. jocks, školní sportovce. "Fine, I’ll start shooting,", tedy „dobře, začnu střílet,“ pak jen poznamenal Eric a padly první výstřely. Je zbytečné blíže popisovat následující události. V následujících sedmi minutách totiž probíhala otřesná scéna, během které Eric i Dylan chodili stůl od stolu a z bezprostřední blízkosti stříleli na ostatní studenty ukryté pod stoly. Za tu krátkou dobu se jim podařilo zavraždit deset lidí, z toho další tři dívky. Jména všech mrtvých si můžete přečíst ve vzpomínce kterou najdete ve fotogalerii. 12 lidí v knihovně zranili, všechny velmi vážně. Za zmínku ale rozhodně stojí tři zajímavé skutečnosti. Během střelby zpozoroval Dylan pod stolem knihovny známou tvář. Když se k ukryté postavě přiblížil, poznal v ní svého kamaráda z Columbine Johna Savage. John se Dylana zeptal, co to dělá, na což Klebold odpověděl: „Nic moc, jen zabíjíme lidi,“. Po Savagově otázce, zda zabijí i jeho, mu Dylan jen řekl, ať vypadne. Savage utekl, ven se dostal hlavním východem. Během vraždění se pak podle výpovědí přeživších zeptal Eric jedné dívky, Bree Pasqualeové, ukryté vedle stolku, zda chce zemřít. Ona začala prosit, že má rodinu, že se bude brzy vdávat a že chce tedy žít. Eric se prý jen pousmál, otočil se směrem k Dylanovi, který stál opodál a směrem k Bree poznamenal, že je to jedno, že stejně odpálí celou školu. Dál si ale dívky nevšímal a odešel pryč. Bree přežila. Další zvláštností je pak to, že ač měli Eric s Dylanem dostatek nábojů, tak si dalších přibližně třiceti lidí v knihovně už vůbec nevšímali a v 11:36 se rozhodli odejít pryč a místnost tak opustili. Z knihovny pak krom deseti zavražděných a dvou těžce zraněných, utekli zvláštním východem všichni ostatní svědci masakru. Poté, co odešli z knihovny, se Eric s Dylanem vrátili do školní jídelny o patro níže, kde se snažili odpálit velkou propanovou bombu. Na prvním snímku  je vidět klečící Eric, jak ze své pušky míří a posléze pálí na velkou tašku s bombou. Nedaří se. Eric poté schází schody a jde za Dylanem, který stojí dále vlevo. Na dalším snímku pak Dylan (uprostřed vlevo) jen o minutu později hází k propanové bombě menší výbušninu. Ta na třetí fotce později také exploduje, propanová bomba však nevybuchne ani poté. Musíme si uvědomit, že v tuto chvíli je už chování Erica a Dylana doslova sebevražedné. Výbuch hlavní bomby by totiž bezesporu znamenal jejich okamžitou smrt a zřícení celé místnosti. Nevybuchlé velké propanové bomby z jídelny.  Je 11:57. Oběma střelcům se nepodařilo velkou bombu připravenou v jídelně odpálit. Na záběru z bezpečnostní kamery se Eric divá směrem k výbušnině, Dylan se k němu právě přibližuje. Něco mu říká. Oběma zbývá necelých osm minut života. Jakmile opustí jídelnu, pokračují oba chodbami školy, přičemž kolem sebe střílí ze svých zbraní. Chodby jsou už teď ale zcela prázdné a nikoho se jim nepodaří zranit. Během těchto okamžiků si ale prý střelci vyměnili několik pohledů s ostatními studenty, kteří byli pozavíraní a poschovávaní v ostatních učebnách. Stačilo by, aby střelci vstoupili do jediné třídy a mohl začít masakr stejný, jako probíhal v knihovně. I když Dylan s Ericem věděli o přítomnosti ostatních studentů v dalších třídách, prakticky si jich nevšímali a vydali se na svou poslední pouť směrem do knihovny. V pravé poledne přichází Eric i Dylan opět do knihovny, na jejíž podlaze zůstává deset mrtvých spolužáků a dva těžce zranění, kteří hrají mrtvé. Střelci se přiblíží k oknu a začínají pálit na policisty, kteří stojí venku.  Přesně osm minut po dvanácté slyší svědci z chodby a vedlejší místnosti hlasité zvolání obou kluků: „One, Two, Three!“. A výstřel po policistech.  Zbývá jen několik krátkých okamžiků do sebevraždy obou kluků. Ve 12:08 sedmnáctiletý Dylan a osmnáctiletý Eric spáchají sebevraždu, každý jedním výstřelem přímo do spánku. Oba leží jen půl metru od sebe a jen několik metrů od svých obětí. Zde je autentická fotka mrtvých vrahů. 

Učiteli Daveu Sandersovi zbývají dvě hodiny života. Do školy se ale ani ve chvíli smrti obou střelců nedostal jediný policista, i přesto, že muži zákona už několik minut čekají venku. David Sanders mezitím stále bojuje o život v učebně biologie, kde se mu ostatní studenti snaží pomoci. Mimochodem, jedním ze studentů, který se učiteli zoufale pokoušel zachránit život a nějakým způsobem přivolat skutečného lékaře, byl i Greg Barnes. Ten po hrůzném zážitku trpěl silnými depresemi a na jaře 2000 během ročního výročí tragédie úspěšně spáchal sebevraždu. Mnohými je dodnes Greg považován za čtrnáctou/šestnáctou oběť celého masakru. Učitel David Sanders pak umírá z důvodu kritické ztráty krve ve 14:28, tedy dvě a půl hodiny od doby, kdy život dobrovolně ukončili jeho vrazi. Ale vraťme se zpátky v čase: kolem 12:25 do prostor parkoviště školy přijíždí speciální zásahová jednotka SWAT. Kolem 12:30 je zahájena akce, při které policisté ze SWAT týmu postupně pročesávají školu. Vzhledem k tomu, že mezitím explodovala menší bomba v Dylanově autě, obávají se však nejen toho, že se ve škole útočníci stále schovávají, ale také toho, že se mohou ve škole nacházet další výbušniny. Tak či onak jde ale o nesmírně pomalý a táhlý zásah, při kterém elitní policisté „čistí“ místnost po místnosti. Bohužel, do knihovny, kde leží dva těžce zranění a také mrtvá těla střelců, se dostanou až jako do poslední kolem 15:25, tedy více jak tři hodiny po Ericově a Dylanově sebevraždě! Ještě ve 14:55 probíhala zdlouhavá evakuace školy.

  Je 14:38. Na fotce vidíme jednoho ze studentů zraněných při masakru v knihovně, kterému se nepodařilo uniknout po svých. Doplazil se tedy k rozbitému oknu a policie ho dostala do bezpečí. Celý policejní zásah byl značně chaotický.

CO NÁSLEDOVALO

Hned v odpoledních hodinách 20. dubna 1999 začalo intenzivní vyšetřování, kterého se zúčastnili především vyšetřovatelé z řad FBI, což je Federální úřad pro vyšetřování, ale také z ATF, to je zase agentura kontrolující držení alkoholu, tabáku a zbraní na území USA. Celý případ pak krom toho spadal pod detektivy z Jefferson County. Vyšetřovatelům se dostalo do rukou především velké množství materiálů Erica Harrise a Dylana Klebolda, počínaje jejich deníky s veškerými informacemi o útoku, videonahrávkami a konče zbraněmi a náboji, které oba nechali před akcí doma. Rodiče obou útočníků samozřejmě s policií spolupracovali. Prakticky jedinými, kdo byli za tragédii na škole vyšetřování a vzati do vazby, byla Robyn Andersonová a Mark Mannes. Oba byli obviněni z toho, že vrahům zakoupili a tedy opatřili střelné zbraně, které pak útočníci při útoku použili. Když však policie zjistila, že žádný trestný čin nespáchali a vlastně jen v obchodě zakoupili výrobek, oba obviněné propustila. Za tragédii tak nakonec nebyl nikdo nikdy (krom drobných problémů některých členů skupiny se zákonem) odsouzen a to je nakonec snad i dobře. Dva jediní skuteční viníci jsou mrtví. Navíc dost dobře lze věřit i Ericovým a Dylanovým blízkým, včetně členů Trenchcoat Mafie a Dylanově dívce Robyn, že o ničem dopředu nevěděli. Vyšetřování nakonec trvalo dlouhou dobu. Až v dnešních dnech, tj. v roce 2006, byly dány veřejnosti k dispozici důvěrné materiály Erica i Dylana - deníky, které mají dohromady více než tisíc stránek, si dnes může na internetových stránkách policie Jefferson County stáhnout kdokoliv. Navždy v archivu však velmi pravděpodobně zmizí jiné kontroverzní audio a videonahrávky obou střelců, u kterých se představitelé policie obávají, že by mohli do budoucna inspirovat další zabijáky. A jak vlastně na celou událost nahlíží veřejnost? Pohřbu obětí se zúčastnily tisíce lidí, vyšlo několik desítek knih, natočeno bylo několik dokumentů a pro oběti bylo složeno několik písní. A jak dnes lidé nahlíží na Erica a Dylana? Je nutno říct, že oba kluci mají velmi různorodou reputaci – pro jedny jsou právě oni dva zdrojem veškerého zla a násilí, které dění v Columbine tehdy zachvátilo, pro druhé jsou Eric s Dylanem čtrnáctou a patnáctou obětí celého masakru. I přesto, že dnes – téměř deset let po incidentu – je už celý případ dávno uzavřen, existují lidé, kteří se stále snaží nalézat viníky. Takoví lidé se během let neostýchali ukázat prstem například na Marilyna Mansona, jehož hudbu Eric i Dylan poslouchali a pozornosti neušly ani počítačové hry Doom a Wolfenstein, které střelci hráli. Studenti v šoku. Stejně tak i rodiče a policisté. Někteří zasahující policisté nemohli po zákroku stále věřit, že do oken knihovny pálili na ozbrojené sedmnáctileté studenty. Dohromady 24 zraněných studentů bylo převezeno do šesti různých nemocnic v blízkém okolí. Někteří rodiče se svých dětí dočkali, jiní takové štěstí neměli. Na fotkách můžete vidět auta Rachel a Johna - dvou obětí masakru. Přes noc se u nich objevily stovky růží...

Nechte si Columbine v paměti a přemýšlejte o Ericu a Dylanovi.. Na zavěr tu mám jeden celý dokument v podobě osmi videí nazvaný Zero hour! Doporučuji shlédnout jestli si chcete celou situaci zhodnotit a přiblížit. Je i pro ty co angličtinu moc neovládají.

1,část

2,část

3,část

4,část 5,část

6,část

7,část

8,část